Dialýza

Pokud se nacházíte v konečnémstádiu onemocnění, tedy pokud Vaše ledviny již nedokáží vůbec pracovat, je zapotřebí zahájit léčbu, která funkci ledvin nahrazuje – dialýzu nebo transplantaci ledvin.

Dialýza čistí krev od odpadních látek, vody a nadbytečných solí, které se v ní hromadí v důsledku poruchy funkce ledvin. Během dialýzy jsou tedy z krve odstraněny odpadní látky a je odebrána část vody. Proto může dialýza nahradit vylučovací funkce ledvin. Nemůže všaj nahradit produkci hormonů – Erytropoetin a vitamín D, které jsou obvykle produkovány ledvinami. Ty musí být nahrazeny léčivy.

Dva nejčastější způsoby dialýzy jsou hemodialýza a peritoneální dialýza.

Hemodialýza

čistí a filtruje krev, odstraňuje nežádoucí odpadní látky, nadbytečné soli a vodu. Pomáhá kontrolovat krevní tlak a udržovat rovnováhu mezi důležitými látkami jako například draslík, sodík, vápník a bikarbonát.

Uvnitř hemodialyzačního přístroje je speciální filtr nazývaný dialyzátor. Dialyzátor funguje jako umělá ledvina. Během léčby krev prochází sadou trubic do dialyzátoru, který selektivně filtruje odpadní látky a přebytečnou vodu, ale ne látky, které tělo potřebuje. Poté vyčištěná krev proudí další sadou trubic zpět do těla. Dialyzátor je připojen k zařízení, které monitoruje průtok krve a množství odpadů v krvi, stejně jako množství některých látek v krvi a hemodialyzační tekutině.

Frekvence léčby

Hemodialýza je obvykle zapotřebí třikrát týdně a je obvykle připravena, prováděna a monitorována v dialyzačním středisku zdravotní sestrou a vyškolenými techniky. Každá dialýza obvykle trvá 3-5 hodin (někdy i více). Během léčby můžete číst, psát, spát, povídat si nebo se dívat na televizi.

Další možností je provádět dialýzu doma. Pacient a jeho blízcí musí projít intenzivním tréninkem, aby byli schopni léčbu připravit, provést a sledovat. Možnost domácí dialýzy závisí na technických možnostech a prostorových podmínkách v dané domácnosti. Plán léčby je podobný jako v dialyzačním středisku: třikrát týdně po dobu 3 až 5 hodin.

Cévní přístup

Vytvoření přístupu do vašeho krevního oběhu je důležitý krok před zahájením dialýzy. Toto by mělo být provedeno ideálně několik měsíců před vaší první dialyzační léčbou. Možná budete muset zůstat přes noc v nemocnici, ale mnoha pacientům je cévní vstup umístěn ambulantně. Tento cévní vstup minimalizuje nepohodlí spojené s nutností dostat krev z těla do dialyzačního přístroje a zpět. Dva hlavní typy přístupů jsou AV zkraty a grafty. Při každé dialýze jsou napíchnuty dvě jehly do zkratu nebo graftu.

Arteriovenózní zkrat (shunt). Chirurg připraví zkrat pomocí vašich vlastních cév. Propojí (obvykle v oblasti předloktí) tepnu a žílu a toto spojení umožňuje větší průtok krve do žíly. V průběhu času se síla žilní stěny zvětší a stěna zesílí, a proto může být použita pro opakované napíchnutí jehly. Zkrat je nejlepší dlouhodobý přístup pro dialýzu, protože zaručuje dostatečný průtok krve, vydrží dlouhou dobu a je doprovázen malým počtem komplikací.

Komplikace

Problém s cévní přístupem

Problémy s cévním přístupem jsou nejčastějším důvodem hospitalizace pacientů na hemodialýze. Mezi běžné problémy patří infekce, ucpání cévního vstupu způsobené srážením krve a nedostatečný krevní průtok. Tyto komplikace snižují efektivitu léčebného procesu. Možná budete muset kvůli opravě cévního přístupu podstoupit opakované chirurgické zákroky. Proto je důležitá jeho každodenní pečlivá kontrola za účelem zjištění známek infekce nebo srážení krve.

Rovnováha těla v průběhu léčby

Další problémy mohou být způsobeny rychlými změnami ve vodní a chemické rovnováze těla v průběhu léčby. Dva nejběžnější vedlejší účinky jsou svalové křeče a hypotenze (nízký krevní tlak). Při nízkém krevním tlaku můžete cítit slabost, závratě nebo bolest břicha. Někdy se během dialyzační léčby může objevit také vysoký krevní tlak (hypertenze). Jindy zase imunitní systém reaguje na syntetické membrány uvnitř dialyzátoru. Tato reakce je podobná alergické reakci.

Jak se komplikacím vyhnout a zamezit jim

Pravděpodobně bude trvat několik měsíců, než si na hemodialýzu zvyknete. Nežádoucí účinky mohou být většinou léčeny snadno a rychle, takže byste je měli vždy ohlásit svému lékaři a/nebo personálu dialýzy ihned, jak se vyskytnou. Mnoha vedlejším účinkům se můžete vyhnout, pokud budete dodržovat správnou dietu, omezíte příjem tekutin a budete brát léky podle pokynů.

Peritoneální dialýza

Zjednodušeně lze říci, že při peritoneální dialýze je čisticí funkce ledvin nahrazena filtrací krve přes výstelku břišní dutiny, tzv. pobřišnici neboli peritoneum.

Peritoneální dialýza je další způsob, jak odstranit nadbytečnou vodu, odpadní a chemické látky z těla. Tento typ dialýzy využívá pobřišnici (peritoneum, peritoneální membránu) uvnitř vaší břišní dutiny jako filtrační membránu („dialyzátor“). Peritoneum je tenká výstelka, která naléhá na většinu břišních orgánů. Peritoneální membrána obsahuje mnoho malých krevních cév a má velký povrch, naléhající ke stěně dutiny břišní. Z tohoto důvodu je peritoneální dialýza vhodná pro filtrování krve, když je břišní dutina naplněna čistým dialyzačním roztokem.

Dialyzační roztok se napustí do dutiny břišní přes malou měkkou trubičku, např. Tenckhoffův katétr. Tento roztok obsahuje směs minerálních látek a cukrů rozpuštěných ve vodě. Cukr dextróza stahuje odpadní látky, chemické látky a nadbytečnou vodu z cév peritoneální membrány do dialyzačního roztoku. Po několika hodinách je použitý roztok s odpadními látkami z krve odveden z břicha. Břicho se pak vyplní čerstvým dialyzačním roztokem a cyklus lze opakovat. Každá výměna musí být provedena 4-5 krát denně. Pacienti si mohou po zaškolení provádět peritoneální dialýzu sami.

Druhy peritoneální dialýzy

Existují dva hlavní typy peritoneální dialýzy: kontinuální ambulantní peritoneální dialýza (CAPD) se obvykle provádí v průběhu dne a kontinuální automatizovaná peritoneální dialýza (APD), která se může provádět v noci pomocí zařízení, které samo plní a vyprazdňuje břišní dutinu. Oba typy peritoneální dialýzy si obvykle může provádět pacient sám.

1. Kontinuální ambulantní peritoneální dialýza (CAPD)

CAPD je nejběžnějším typem peritoneální dialýzy. Nevyžaduje žádný přístroj a může být prováděna během každodenního života. Při CAPD se vaše krev je čistí nepřetržitě. Dialyzační roztok přechází z plastového vaku přes katétr do břicha, po utěsnění katétru zůstává dialyzační roztok v břiše po dobu několika hodin. Poté můžete vypustit dialyzační roztok zpět do vaku a zlikvidovat jej. Pro další náplň břicha čerstvým dialyzačním roztokem lze použít stejný katétr, takže proces čištění může začít znovu. Při CAPD dialyzační roztok zůstává v břiše po dobu 4 až 6 hodin (nebo i více). Proces vyprazdňování použitého dialyzačního roztoku a jeho nahrazení čerstvým roztokem trvá zhruba 30 až 40 minut. Výměna by měla být provedena na čistém, dobře osvětleném místě. Většina lidí mění dialyzační roztok alespoň čtyřikrát denně a v noci spí s roztokem v břiše. Při CAPD není nutné provádět dialyzační úkony během noci.

2. Automatizovaná peritoneální dialýza (APD)

K plnění a vypouštění používá APD stroj zvaný cykler. Plnění a vyprazdňování břišní dutiny probíhá třikrát až pětkrát během nočního spánku. V ranních hodinách se pak napouští roztok, který se ponechává po celý den. Během této doby máte možnost provádět své každodenní činnosti. Než půjdete do postele, katétr znovu připojíte k cykleru a následně je spuštěna noční výměna.

Modifikovaná forma APD je „PD Plus-terapie“, která vyžaduje navíc jednu výměnu během dne. Tento typ se používá především u pacientů s nadváhou, nebo v případě, že peritoneální membrána filtruje odpadní látky příliš pomalu. 

Cévní přístup

Před první dialýzou vám chirurg zavede malou, měkkou trubičku zvanou katétr (např. Tenckhoffův katétr) do břicha. Katétr funguje lépe, pokud se vstup dobře zahojí, což obvykle trvá 10 dnů až 3 týdny. Plánování zavedení dialyzačního vstupu proto může zvýšit úspěšnost léčby. Katétr zůstává umístěn natrvalo. Slouží k plnění a vypouštění dialyzačního roztoku do/z břicha. Jeden konec katétru spočívá v břišní dutině, zatímco druhý vystupuje z těla asi 10 centimetrů, v závislosti na typu katétru. Tento vnější konec je kromě napouštění a vypouštění dialyzačního roztoku uzavřen.

Komplikace

Nejčastějším problémem u peritoneální dialýzy je zánět pobřišnice (peritonitida) – vážná břišní infekce. K peritonitidě může dojít, pokud se infekce dostane do místa, kde katétr vstupuje do vašeho těla. Ke znečištění a následné infekci dochází i při manipulaci s vakem při připojení a odpojení. Peritonitida vyžaduje antibiotickou léčbu, kterou vám předepíše váš lékař.

Aby se zabránilo zánětu pobřišnice, musíte být opatrní, dodržovat přesně postupy a naučit se rozpoznat počáteční příznaky zánětu pobřišnice, mezi které patří:

• horečka,
• neobvyklá barva nebo zákal dialyzačního roztoku
• zarudnutí nebo bolest v okolí katétru

Tyto příznaky musíte svému lékaři nahlásit okamžitě po jejich vzniku, aby se zabránilo vážným komplikacím.

Nejdříve si důkladně umyjte ruce, odstraňte nečistoty. Ujistěte se, že jsou vaše nehty čisté, pak si ruce osušte. Dalším krokem je dezinfekce. Ujistěte se, že používáte dostatečné množství dezinfekčního prostředku na ruce tak, aby byly celé ruce pokryty a zůstávaly vlhké v průběhu celého postupu. Nezapomeňte na své zápěstí a na nehty. V průběhu dezinfikování si sundejte prstýnky, náramky i hodinky. Pokud máte dezinfekční dávkovače, stlačte dávkovač loktem – zabrání se tím kontaminaci rukou.